kosik

Váš košík je prázdný.

Uživatel nepřihlášen :

ROZHOVOR S PANÍ VLASTOU SEDLÁČKOVOU - ŠITÍČKO BEJBY

Když se tak dívám na všechny ty krásné výtvory, které sem vkládáte, tak jsem začala přemýšlet, jak je to s vámi, s vaší tvorbou. Oslovila jsem paní Vlastu Sedláčkovou Pernicovou, která jako jedna z prvních začala využívat stránky www.creativeclub.cz. Šije nádherné dekorace hlavně pro naše nejmilejší - děti.

Položila jsem jí pár všetečných otázek. A tady jsou odpovědi:

Jak jste se dostala k ruční práci, konkrétně k šití?

Ručními pracemi jsem byla obklopena prakticky od malička - babičky pletly háčkovaly, šily a hlavně moje maminka vždy tvořila, šila na nás i do bytu, pletla háčkovala, vyšívala obrazy a ubrusy apod. , takže se mnou to rostlo a já už se od malička učila pracovat hlavně s látkou a vlnou a různými přízemi.
Ráda také pletu a háčkuji,ale na to není moc času, právě kvůli šití, to mně zůstalo jako hlavní koníček, ten vyhrává nad vším. Chodila jsem jako malá na základní škole i do kroužku šití a v pubertě jsem sobě i kamarádce ušila i nějaké to oblečení a dokonce bylo nositené :-), dělala jsem si svoje střihy, nicméně mě tenkrát vůbec nenapadlo, že bych šla na oděvní školu, skončila jsem na SOU spojů a učila se pro poštu.

 Co vás inspiruje?

Velkou a hlavní inspirací pro mě jsou děti - moje vlastní. Vlastně tady tato moje šicí vlna dekorativního textilu do pokojíčků vzešla díky nim a od nich se to začalo vše nabalovat jako sněhová koule. Jinak mě inspiruje prakticky vše okolo, jak mě něco napadne, tak si to hned píšu a kreslím, mám založeno plno nákresů, které bych chtěla udělat.

 

Kromě toho, že vaše tvorba je vám určitě koníčkem, máte ji jako hlavní pracovní náplň?

Nikdy bych neřekla, že se to stane, a budu se šitím živit. Ano, můj šicí koníček je i mojí hlavní pracovní náplní, díky tomu, že jsem přišla na RD o zaměstnání, kdy se škrtaly pracovní místa. To už jsem tehdy šila na živnostenský list asi něco přes rok a tak jsem si řekla, že jsem stejně doma a šít mě baví, tak budu šít dál pomalu se  budu vypracovávat. Došlo to tak daleko, že jsem asi 4 měsíce před koncem RD stála před rozhodnutím, co tedy dál, a řekla jsem si, že nezahodím přes 3 roky píle a toho množství zboží co mi prošlo rukama a otevřela jsem si e-shop na zkoušku, pak se to rozjelo a byl  konec rodičovské dovolené a já si z vedlejší činnosti nahlásila hlavní činnost  a v květnu už to bude rok co jsem toto rozhodnutí učinila a klepu do stolu, že jsem tomu ráda :-).

Jak v dnešní uspěchané době lze skloubit rodinu a tvorbu?

Tak to pro mě bylo dost náročné hlavně v době, kdy jsem ještě měla mladší dcerku doma, musela jsem si uspořádat chod domácnosti, kamarády, děti  a  práci  od rána až do noci, pracovala jsem převážně po večerech nebo při hlídání, hodně mi pomohly babičky i moje sestra a pomáhají mi dodnes, manžel je hodně pracovně vytížen, takže ten mi pomáhal spíše o víkendech. Teď jsou obě děti ve školce, takže už pracuji tak jak potřebuji, někdy je to horší, když mi onemocní, ale pokud si v tom udělám systém vše jde zkloubit tak, aby to šlapalo.

Co byste poradila začínajícím švadlenkám?

 Poradila bych jim, to, že ne všechno se povede hned a ať se obrní trpělivostí, a jak se říká - 2x měř a 1x stříhej. Já říkám 3x měř a 1 x stříhej než se něco povede tak, jak to chcete, musí se určitě zkazit hodně látky, zlomí se kupy jehel a prsty budou hodně popíchané od špendlíků, ale jen chybama a trpělivostí  se člověk mnohému naučí. Takže je důležité neskončit dřív než  vůbec začnete a to  hlavní je, aby to člověka bavilo a měl ze svého díla radost.

Jaké jsou vaše sny a přání v souvislosti s vaší autorskou prací?

Vysnila jsem si malou vzorkovou prodejničku, ještě jsem k tomu nenašla vhodný prostor a čas, abych si vše pořádně naplánovala a promyslela, jak vše uspořádat. Sice k tomu málem došlo, ale vhodný prostor zabral někdo jiný, až jsem se rozhodla, že do toho půjdu,  takže nevím jestli to byl osud, abych ještě vyčkala.  Takže to je teď momentálně můj sen, a přání k tomu, abych měla stále co nabídnout svým zákazníkům a vraceli se ke mě jako doposud, tak vidím, že moje práce má smysl a dělá radost. Když jsem chodila na střední školu, chtěla jsem se odlišovat, tedy hlavně se to týkalo oblečení. V té době člověk musel být hodně kreativní, aby toho dosáhl. Tak jsem si začala šít podle vlastních návrhů různé "oblečky". A tak to nějak s mým tvořením začalo a doposud mě to nepřešlo.

Paní Vlastě přeji hodně úspěchů v její práci a hodně spokojených zákazníků.

Děkuji za rozhovor

Renata  Slaná

 

Zajímavé články